NIERIKA je takový utajený klenot naší scény. Nechápu, že tato kapela dříme v kopřivnickém podzemí, protože tvoří materiál, který je bez debat srovnatelný s tím, co se děje venku. A to není vše. Nachází průniky ve snovém trip-hopu a indie rocku, má největší sílu v atmosféře, silných melodiích, nápaditém songwritingu a hlavně pak geniálním hlasu Markétky (NEGERO). Desku startuje i zakončuje ambientní mlha, ze které vystupují zaoblené tvary jednotlivých skladeb. Sametový vokál vás pak ledabyle provází bludištěm skladeb, ve kterém jsem si mnohokrát vzpomněl ne geniální BEE AND FLOWER. NIERIKA je ale mnohem zasněnější, křehčí a tajemnější.

Netradiční spojení klavíru s klarinetem tu tvoří dokonalé dějové zákoutí některých skladeb, které vás mají tendenci bezezbytku pohltit do svého vnitřního světa. Jako byste spadli do hlubokého oceánu a začali objevovat jeho vnitřní svět. Cinkavé nebo lehce nakreslené táhle vyjící kytary spolu s hravou baskytarou tu tvoří podhoubí, ze kterého vystupuje dominanta, jíž je vokál. Již zmíněný klavír, syntezátory a klarinet pak tvarují detaily snového světa. Pro mne dokonale zaranžované a studiově vyšperkované album, u kterého i po dvacátém poslechu stále objevuji nové odstíny zvuků, nové nálady a emoce. Jeden z nejsilnějších dvanáctipalců tohoto roku.